Přesto, že každý z nás je od přírody předurčen pohybovat se volně po souši, dýchat atmosférický vzduch s velkým obsahem dusíku, menším podílem kyslíku a minimálním množstvím vzácných plynů, člověk byl vždy zvláštní silou přitahován do náruče vodní říše. Lákán čarovným světem ticha a úchvatné krásy pod vodní hladinou. Ono na tom není vlastně nic nepřirozeného. Vždyť jeden jako druhý jsme již v lůně matky žraločími žábry byli schopni dýchat z životodárné tekutiny a to dost dlouhou dobu. Devět měsíců to na nádech zcela určitě nikdo nezvládne. A najednou nás někdo plácne přes prdel a my začneme normálně používat plíce a funíme a funíme.
          Až po čase nás napadne zkusit se do té vodičky zase vrátit. Naučíme se plavat, zadržet dech a koukat pod vodou. Překonáme strach z vodníků a hloubky a najednou zjistíme, že tam někde dole je báječný svět, nepoznaný ráj a my  pocítíme nezvladatelnou chuť se tam dolů za každou cenu podívat. Poznat na vlastní kůži ten pocit vodní beztíže a obdivovat barevnou krásu života pod vodní hladinou.
          Každý to prožívá po svém a zůstává jen otázkou kterou z cest vedoucí k vytouženému cíli si zvolí. Věřím, že se dál budou přidávat lidé, kteří si uvědomují, že k poznávání světa pod vodou je zapotřebí něco víc než jen koupit si masku a šnorchl.           

Jarda.